KRIEGLERS TM
Copyright 2021
ENGLISH WEBpage FRENCH WEBpage by Google German WEBpage
Expedice Switzerland 2021
Tentokrát moto nechávám v garáži a
vyrážím ala auto skoda sedan upravený na spací úpravu. Přes den se to tváří jako osobní auto, v noci to bude
holt sloužit jako karavan s odřenýma ušima. Ještě vařič,
extra deku a polštář, pár konzerv a vyrážím směr JIH.
První zastávka mne čeká 8.5.2021 ve městě Táboře. Kamarád z komparsu Pepa a jeho žena mne pozvali na návštěvu a tak jsem neodolal. Město Tábor překvapilo svými zákoutími a poutavým vyprávěním ze strany mého průvodce a společným obědem u Pepovy přítelkyně Dany. Kolem čtvrté odpoledne se loučím a vyrážím dál s tím, že jedu směrem na Šumavu. Cesta ubíhá v pohodě, ještě před hranicemi tankuji za asistence dvou kamarádek na motorkách a přejiždím do země zakázané , covidem uzavřené... Tedy málem nepřejíždím, nemám dobře vyplněné online dokumenty ale squadra azura celnic je překvapivě milá a pouští mne dál.
V Rakousku fotím první možný monument a tím je rozhraní vod severu a jihu. Pak ještě zastavuji u Neumarktu a chce se mi tam zůstat, krásný výhled od hřbitova a hasičské pozorovatelny s pláckem láká k noclehu ,ale hecnu se a dojiždím do Lince. Nutno podotknout, že jedu po okrskách abych si jízdu po čase co nejvíce užil. V Linci to docela žije, žádné roušky na ulicích a tak hledám první spaní prostřednictvím serveru www.park4night.com. Daří se mi zaparkovat v ulici Auf der Gugl u botanické zahrady a je to dobrá lokalita s parkem pod ulicí a vzdáleností cca 20 min. do centra pěšky. Jdu se tedy projít večerním městem, to je již ztichlé, u hlavní katedrály je spousta stanů, asi souvislost s covidem. Noc číslo jedna v autě je nekomfortní, nejsem na to zvyklý, přeci jenom věk se hlásí a postel je bez odendaných zadních sedacek tak trochu do kopce. No moc jsem toho nenaspal.
Druhý den si dávám za cíl Salzburk
a pomalou jízdou mířím cestama k tomuto městu už poblíž Alp
vyhlášené Mozartem, hradem a dalším pamětihodnostmi. Po ránu
ještě procházka v Linci podél řeky, nafocení pár zajímavostí
včetně soch z knih o Frodovi a rovinou mířím k Alpám. První
komplikace přichází u jezera Altersee, silnice je neprůjezdná a
tak objíždím po zastávce v Gmundenu kde jsem odřel první kolo,
jeho břehy od jihu k severu a zase zpět na jih. U jedné otevřené
zahrádky zastavuji a dávám si tam svoji oblíbenou cestovatelskou
začáteční mňamku, lovečák s čerstvým chlebem. Teplota je
kolem 25 st. Celsia, všude hodně motorek, kabrioletů a vůbec
lidí, kteří vyrazili užívat sváteční dny a vysoké teploty.
Míjím Mondsee a opět s využitím serveru nacházím místo v
Salzburku, kde se dá zůstat přes noc.
Vyrážím na průzkum města ale dávám se směrem od hradu, což je hlavní dominanta a tak svižná dvouhodinová procházka po předměstích a poté podél řeky konečně ústí u centra všeho dění, podhradí proslavené pobyty Mozarta, všemožnými obchůdky a restauracemi. Při návratu z centra trocha bloudění při hledání auta, poměrně hodně lidí přístěhovalců, je tu slyšet ruština, i hodně dalších národností. O půlnoci konečně usínám a ráno v pět už startuju dále.
Třetí den mne čekají Alpy, těším
se jak malé dítě. Na vrcholcích je pořád sníh, dole krásné
počasí a tak je jízda z říše snů. Projíždím ze Salcburku
kousek přes Německo, říkám si jaké to bude na hranicích, a
opravdu do Německa projíždím bez kontroly, ráno v 7 hodin
sleduju v Berchtersgadenu dech beroucí výhledy na Orlí hnízdo,
Konigsee a okolní majestátní štíty hor a poté na hranici z
Německa do Rakouska mne zastavuje bdělá ruka zákona. Někoho tam
šacují a zpovídají, naštěstí za mnou je fronta a tak stačí
ujištění, že pokračuji z Rakouska dále do Švýcarska a celník
mne spokojeně pouští dál.
Počasí stále přeje a tak využívám
odbočky k jezeru v Kutzbihelu, kde zimní středisko nyní láká
poledním opalováním u místního jezera. Nejsem tam sám, davy
Rakušanů se rozhodly využít mimořádného tepla a opalují se,
plavou, skáčou do vody, pádlujou na prknech , prostě pravá letní
pohoda. Přes den pomalu projíždím okrskama mezi malebnými štíty
hor, průměrná rychlost jízdy 56 km , míjím Innsbruck a
zastavuji v Silzu, u piknikového místa poblíž cesty. Využívám
také zastávky u jednoho horalského centra, procházím si místní
stezku a trošku se osvěžuju u horského potoka. Jsem už po pár
dnech cesty hodně unavený a tak v Silzu zůstávám déle. Přichází
na řadu kempinkový vařič a jídlo typu Segedínský guláš, čaj
a kafe bodne. V Silzu u řeky nacházím písčitý ostrov, oáza
uprostřed vysokých štítů skal. Climbing paradise. com .
Ráno jdu ještě na procházku vesnice a odjíždím směrem na Švýcarsko. Přes den se kochám návštěvou retro americké čerpací stanice, vše je opuštěné, covid má dopad na turismus po celé Evropě. V Bludenzu ještě čerpám a v podvečer za deště vjíždím do Švýcarska a spím nedaleko Zurychu.
Zde se další den zastavuji v Dubendorfu, letos byla motoakce odvolána z důvodu covidu a tak jsem tady našel jen testovací centrum . I tak se zdržuji asi příliš dlouho u letiště a tak obezřetní policisté military se přijeli poptat co tam dělám. Odpoledne vyrážím směr Luzern a díky serveru nacházím úžasné místo s výhledem na krásu hor okolo města a zálivy jednotlivých skalních bloků. Nádherné místo se nachází také na kopci Schwelberg . Luxusní probuzení s výhledem na štíty hor, vaření v divočině a procházky po kopcích jsou příjemnou náplní času.
Z Luzernu pokračuji lokálními cestami mezi štíty hor do městečka Spiez a zde poprvé více kufruju. Ne a ne najít tu správnou odbočku na cestu směr Lausanne, nakonec se muselo vyjet nad mc donald a první doprava, nepokračovat směr jih, protože tam vás přes hory už převeze jen autovlak ale po cestě to nejde. Nicméně večer nacházím pěkné spaní, stačilo odbočit z hlavní cesty a vyjet si na nejbližší kopec, poptat se místních jestli se tu dá spát a další luxus v podobě vyhlídek na Alpy je na světě. Místo okupují také mládežníci , kteří si na noc staví jen plachty a vyjeli na kopec na kolech, úctyhodný výkon. Také filmuji paraglidisty, kteří odsud se rozbíhají do údolí a jdu na dvouhodinou procházku směr vrchol, kterou končím asi tak v půli cesty a vracím se dolů.
Pak již jen přesun do Čech , beru to cestou mezi horami, zastavuji se v Chamonix u Matterhornu, Furka pass je zavřený a tak nakonec autovlakem jedu, na průsmycích v zasněžených horách u Oberalppassu potkávám švýcarské motorkáře a s nimi i jedno děvče, ještě malá zastávka v St Moritz v nemocnici a za dva dny a část noci dojíždím do ČR. Nakonec ujeto 2220 km za 12 dnů. Dálnice využity v Německu, jinak lokální silnice.